Komupak to uletěly včely ?

pátek 18. červen 2010 03:48

Nejsem určitě sám, kdo vidí živě věci, které prožíval před 40 či více lety. Ostatně táta, co si vzpomínám, taky v pozdějším věku poutavě vypravoval historky z mládí, třeba jak chodil u tety v Lukavici do Raichu na žampiony s nůší, neboť teta měla chalupu v protektorátu a louku už v říši a jak se bál, když neměl s sebou kenkartu. Vzpomenul i detaily a za chvíli si nemohl vzpomenout, kam položil brýle. Už dlouho na nás kouká shůry a já na něj teď poslední dobou denně myslím a nejen proto, že měl předevčírem výročí. Vidím ho živě, jak chodil na školní zahradu ke včelám, na které to hlavně na jaře, když kvetly stromy, fest bzučelo. Ale byl to takový zvláštní bzukot, s měnící se intenzitou, jak ty mouchy, jak jim říkal, lítaly z květu na květ.

Chodil k nim jen tak, jak byl oblečený celý den, zatímco my jsme úly obcházeli v uctivé vzdálenosti, většinou už dávno včelami poučeni o žihadle. Jo a ještě jednu vzpomínku na zahradu mám. Sousedi měli kozla a ten teda tak strašně smrděl, že ten smrad byl někdy cítit po celé zahradě a nemohli jsme tam ani být.

Přišlo léto, když bylo vedro, tak jsme se jezdili jsme koupat na písák jen v trenkách a jednou po návratu volá sousedka – řekni tátovi, že má u nás na stromě včely. To bývalo normální, že se včely rojily většinou, když bylo vedro a někdy byl včelař smutný, když mu včely uletěly někam daleko a roj se nenašel. Ono se taky říkalo, že kouká, jak když mu ulítly včely. Ale i v jiném smyslu…

Táta nebyl doma a tak já hrdina vzal rojáček, takový přenosný úl s třemi plástvy, s dvířky nahoře a vylétacím otvorem, na dvou špagátcích a šel k sousedce. Kdepak by mě napadlo se obléct a ještě si vzít kuklu.  Chvíli jsem včely pozoroval, hrozen jich byl na větvi a nepravidelná metrová koule včel, kroužící kolem, vydávala takový silný, monotónní zvuk, tehdy vyvolávající respekt a i strach. Tedy strach a respekt možná hlavně z těch stovek létajících žihadel, ale já si hlavně dodnes pamatuji ten bzukot a hukot. Trvalý, stále stejný, protivný zvuk.

Tak abych ten úvod zkrátil – pomocí dvou klacků jsem umístil špagáty a rojáček, silným klackem a dobře mířenou ránou jsem žďuchnul do větve a povedlo se, nová matka s většinou roje byla uvnitř. Zaklapnul jsem dvířka a utíkal pryč. Dnes mi tedy nejde o detaily, kolik jsem tahal žihadel, to ani není podstatné, ani to, jak to dopadlo, ono se taky někdy stalo, že i z rojáčku ulítly včely jinam.

Mám rád fotbal, od mala, určitě dokážu vyjmenovat jedenáctku, se kterou vyhrál Hradec mistra ligy tuším v šedesátém a taky si pamatuji, že jako mistr ligy další ročník první zápas hrál na Slavii a vyhrál jedna nula, já tam byl a křičel taky – celá Praha se dnes diví, že je Hradec mistr ligy. Rád se dívám na pěkný fotbal.

Ale když si pustím TV dnes, tedy MS z Afriky, pěkného fotbalu je tam zatím pomálu a ten hukot při přenosu mi připomíná hukot z mého mládí, nepříjemný, ba zlověstný hukot rojících se včel. Tak nevím, kdo všechno má taky takové nepříjemné a podobné asociace, já z tohohle mistrovství hezké zážitky mít snad ani nemůžu, ještě že tedy alespoň z TV necejtím žádné africké kozly.

A nemůžu za to, když si myslím, že některým pánům z FIFY asi uletěly včely...

 

 

  1. 18.6.2010                                                                                      Eda Seibert
Eduard Seibert

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Eduard Seibert

Eduard Seibert

Komentuji dění v našem městečku a státečku

Mám rád tuhle zem, všude, kde jsem žil se mi líbilo. Horší je to s lidmi... Pokud má někdo zájem o diskuzi, mám mail adresu. Odpovím všem sympatizantům...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.