Neobvyklý chlupatý příběh

neděle 22. květen 2011 13:05

Tak on zase až tak v dnešním provozu neobvyklý není, každou chvíli je možné na silnici vidět nějakého přejetého božího tvora, už jsem taky za život bohužel porazil srnku, zajíce i bažanta, dokonce jsem se jednou tak tak vyhnul srážce se statným jelenem. Naštěstí pro mne i jelena. Ale to, co se včera stalo mně, se nepřihodí zese tak často.

Včera v noci jsem jel z Hradce domů a zhruba okolo jedenácté za Vidochovem v zatáčce ležel takový středně velký pes, celé tělo na silnici, ještě se klepal. Vyhnul jsem se, zastavil, couvl a pustil varovná světla, přece jen byl ještě v noci dost provoz a zrovna moc přehledné místo to nebylo. Napadlo mě, že ho dám na stranu ke svodidlům, aby z něj ostatní auta nedělala guláš.

Jaké bylo moje překvapení, když jsem přišel za auto si asi umíte představit - byl to, jak říkal kluk, když byl malý - jebebec. Hned jsem se musel rozhodnout a tak mě napadlo, že ho dovezu jednomu myslivci u nás. Odevřel jsem zadní dveře své Galaxy, vzal ho za ocas novinami, co jsem měl v krabici, visel jako mrtvý a už se neklepal, byl dlouhá jistě tři čtvrtě metru a protože vzadu vozím karton, tak jsem ho položil na něj. Na silnici bylo trochu krve, která mu kapala od čumáku, ze kterého mu taky visela krvavá slina. Zabouchl a sednul do auta. Cestou si říkám, že takhle v noci stejně Honza bude někde v háji, nebo hospodě a tak mu to chlupatý zvíře dovezu ráno.

Zaparkuji u domu, koukám do auta, jezevec leží u dveří, odevřu zadní dveře a on vyskočil jako živý z auta a zamířil si to na zahradu. Naštěstí jsem měl ve dveřích baterku, u nás všude už tma. Vidím, že vlezl za kotec pro psa, který tam už dávno není, ale že zas tak moc živý není – pajdá a taká přední nohu za sebou. Myslel jsem, že ho klackem vyšťourám a zaženu dovnitř do kotce. Podlezl plot a už byl u sousedů. Než jsem oběhl roh zahrady k sousedovic brance, dokořán odevřené, tak někam zmizel a mé pátrání po sousedově zahradě bylo marné. Uvidím ráno. Musel jsem uklidit auto od krve, taky mi tam udělal řídký bobek, že by to v autě vonělo, to tedy ne.

Přivstal jsem si, v neděli přispávám, no ale o půl osmé už snad sousedku nebudu budit, zazvonil na ni - ta se se mnou nevěřícně šourala do zahrady. Je starší a než jsem jí to vysvětlil a než to pochopila, tak já jsem už našel v jednom rohu v neposekané trávě čerstvý tunel a za chvíli i jezevce, schovaného mezi rybízem a podezdívkou plotu.

To jsem ještě neviděla, povídá a tak ho hlídala, zatímco já šel pro nějaký naháněcí nástroj. Delší latí jsem u něj zašťoural a pajda se vydal na cestu. Zase ale jen zamířil pod plotem k nám a zmizel, než jsem ploty oběhl. Slyšel jsem druhého souseda mluvit u sebe na zahradě a tak na něj volám (mezi námi plot není, jen nízká zídka), Oldo, možná, že ti vleze na zahradu jezevec. Nekecej - bůhví co jsi viděl. Tak jsem mu to ve zkratce pověděl, že jsem ho dovezl a on obživl, za chvíli jsme ho našli u mě pod rododendronem.

Pokusy ho chytit do deky se nedařily, tak jsme ho zahnali do kouta u kotce pro psa, Olda byl k němu blíž a tak ho chytil za hřbet, já otevřel střechu  psí boudy, šupnul ho dovnitř, jezevec se moc neoháněl a nevrčel, jako večer. Byli jsme úspěšní lovci.

Pak to už bylo jednoduché. Zatarasil jsem otvor, zavolal místního zvěrolékaře, ten zase zavolal pána z útulku v Libštátě. Mezitím jsem ho musel ukázat všem sousedům, takový krasavec (tedy i když notně smradlavý) se hned tak nevidí. Asi za hoďku si pro něj přijel pán z útulku. Hezky se mu zakousl do rukavice, naštěstí prázdné. Zase jsem ho tedy holou rukou chytil za hřbet, nastrkal k otvoru z boudy, on tam podržel pytel a už byl náš, k převozu. Dovezl ho k místnímu lékaři k ošetření - má zlomenou přední packu a tak zítra uvidíme, jak se mu bude dařit, nic lepšího se pro něj nedalo udělat, snad se vše pro něj v dobré obrátí. Spousta zvířat srážku s autem (ale i lidí) ani nepřežijí. ( Ještě horší prý je ale srážka s blbcem, to tady v diskuzi tedy nebývá problém, víte to sami, koho tím myslím).

Ještě mi šéf stanice říkal, že nejvíc mívá touto dobou ve své stanici mláďat, posekané při senoseči či někým dovezené kolouchy, o kterých si lidé myslí, když je najdou přikrčené v trávě, že je srnka opustila a ono to tak není, čeká někde opodál. Takže nemá se na ně sahat a nechat je, máma si je najde – tedy pokud očividně nejsou zraněni.

A potěšilo mě, že můžu napsat taky jiný příběh, než obvykle píšu, tedy o politice.

22.5.2011

Eduard Seibert

fslimBebebec15:0923.5.2011 15:09:13
esterEdo,pozdrav Vám i chlupáčovi14:1923.5.2011 14:19:58
TondaPochvalu zaslouzite dvoji17:0122.5.2011 17:01:05
NaďaČetla jsem13:4822.5.2011 13:48:22

Počet příspěvků: 7, poslední 23.5.2011 15:09:13 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Eduard Seibert

Eduard Seibert

Komentuji dění v našem městečku a státečku

Mám rád tuhle zem, všude, kde jsem žil se mi líbilo. Horší je to s lidmi... Pokud má někdo zájem o diskuzi, mám mail adresu. Odpovím všem sympatizantům...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.