26.4.88 zemřel Pavel Wonka

úterý 23. duben 2013 00:38

„Vysvlékli ho do naha a pověsili ho za ruce na katr. Byl vytažen tak, že měl chodidla deset centimetrů nad zemí, polévali ho vodou a bili pendreky tak dlouho, až už nemohl křičet a jen sípal a my jsme to museli poslouchat,“

vzpomínal spoluvězeň. Ne, to nelíčím zážitky z nacistického koncentráku, ale československého vězení z roku 1988.

   Pavel chtěl studovat práva, ale protože byl z českoněmecké rodiny, nebyl  v SSM, se pro nevyhovující posudek na školu nedostal. Vyučil se automechanikem a o justici se zajímal jako samouk. Smysl pro spravedlnost mu nedovoloval zavírat oči před nepravostmi a tak se poprvé dostal do vězení v zinscenovaném procesu, kdy byl nařčen z rozkrádání socialistického majetku. Záhy po propuštění se rozhodl kandidovat jako nezávislý do Federálního shromáždění. To sice bylo teoreticky v souladu se zákony, avšak v rozporu s tehdejší právní praxí. Byl obviněn z pobuřování, podvracení republiky a útoku na veřejného činitele a skončil na dalších jedenadvacet měsíců za mřížemi, m.j.také v nechvalně proslulých Minkovicích. Tam si užil mučení a šikanování. Vrátil se zesláblý a s podlomeným zdravím. Komunistický režim nad ním zvítězil.

  Zanedlouho byl znovu zatčen za neplnění podmínek ochranného dohledu. Ve vazbě se jeho stav zhoršil. Neměl sílu se pohybovat ani nahlas mluvit. V posledním dopise, který diktoval spoluvězni, stálo: „Vše se se mnou točí. Jsem zcela bez vlády. Jídlo jsem měl naposledy před zatčením. Nemohu ani pít, všechnu tekutinu zvracím. Nevím, jak dlouho to vydržím.

   Ponechání vězně v tak vážném zdravotním stavu na běžné cele znamenalo samo o sobě odsouzení k smrti. Přes vážný zdravotní stav byl na kolečkovém křesle dovezen k soudu, zde soudkyní Marcelou Horvátovou odsouzen a po pěti dnech ve vězení umírá. Pavlu Wonkovi bylo teprve 35 let. Jeho pohřbu se zúčastnilo na dva tisíce lidí. Rakev zdobily nejen věnce, také trnová koruna z ostnatého drátu ozdobená trikolórou.

  Pavel Wonka byl v podstatě již v době reálného socialismu první skutečný nositel myšlenky přímé demokracie, odstranění nadrovnoprávného postavení politické strany. Po roce 1989 byl plně rehabilitován, k potrestání těch, kdo ho umučili, však nikdy nedošlo. Několikráte již byl navržen na státní vyznamenání in memoriam, k tomu však ani Havel, ani Klaus “nenalezli“ odvahu. Proč asi, je zřejmé.  Čest jeho památce !

 Vybral jsem a doplnil z archivních materiálů, u příležitosti 25. výročí jeho umučení ve vězení, poslení politické oběti komunistického režimu.

 

21.dubna 2013   

Eduard Seibert

V.ČechVeritas odium paret16:5223.4.2013 16:52:36
Marek TrizuljakVelký dík12:2623.4.2013 12:26:22
V.ČechJeště bych rád připomněl, že:11:4223.4.2013 11:42:50
V.ČechKdo jsou disidenti, a komu slouží11:1623.4.2013 11:16:56
La.MichaelaEdo,díky.07:5723.4.2013 7:57:08

Počet příspěvků: 12, poslední 23.4.2013 16:52:36 Zobrazuji posledních 12 příspěvků.

Eduard Seibert

Eduard Seibert

Komentuji dění v našem městečku a státečku

Mám rád tuhle zem, všude, kde jsem žil se mi líbilo. Horší je to s lidmi... Pokud má někdo zájem o diskuzi, mám mail adresu. Odpovím všem sympatizantům...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.